1900 italský L. Lombardo Difa Ming, keramické dielektrické kondenzátory. Bylo zjištěno, že v pozdních 1930ech se přidá titanátová keramika, která může růst exponenciálně dielektrickou konstantou, čímž vzniknou levnější keramické dielektrické kondenzátory.

1940 poté, co bylo zjištěno, že hlavními surovinami jsou keramické kondenzátory BaTiO3 (titaničitan barnatý), které mají izolační vlastnosti po spuštění keramického kondenzátoru v elektronickém zařízení, což má jak malé, tak vysoké požadavky na přesnost armády. Zatímco keramika se laminovací kondenzátor kolem roku 1960 začal vyvíjet jako komodita. V roce 1970, s pokrokem hybridních integrovaných obvodů, se počítač a přenosná elektronická zařízení také rychle vyvinou a stanou se nepostradatelnými součástmi elektronických zařízení. Celkový počet keramických dielektrických kondenzátorů tvoří asi 70% trhu s kondenzátory.

klika kondenzátor